Loupak.cz - Vtipy

Muž usedá v ordinaci a oznamuje: „Pane doktore, jedno vejce mám dřevěné a jedno kovové.”
„Cože?” vejrá na něj lékař. „To mi ukažte!”
Ohmatá ho a zaskočeně povídá: „Opravdu! Máte děti?”
„Jo, Pinocchio má patnáct roků a Terminátor deset.”

„Jen klid, tuhle operaci už jsme dělali stokrát,” uklidňuje vystrašeného pacienta sestra.
„No samozřejmě,” přitaká kolegyně. „Jednou se nám přece podařit musí!”

Sedí dva hluchoněmí u stolu a pod nohama jim běhá kočka. Najednou jeden z nich tu kočku popadne a uškrtí. Druhý se posunkovou řečí ptá: „Proč jsi ji zabil, vždyť byla tak roztomilá.”
„Strašně mňoukala!”
„Jak to můžeš vědět, když jsi hluchoněmý?”
„Odezíral jsem jí z úst.”

Co si pomyslí nevidomý nebo slabozraký, když se jeho bílá hůl ocitne v kýbli?
Už na mě jde zas ta klaustrofóbie.

Stěžuje si paní u lékaře: „Muž mě zanedbává, co mám dělat?”
„Musíte mít stejné zájmy jako on.”
„Myslíte tím štíhlé blondýnky?”

V nemocnici, kde leží smrtelně nemocný, se shromáždí příbuzní v čekárně. Konečně se objeví doktor, vypadá unaveně a zasmušile: „Obávám se, že mám pro vás špatnou zprávu. Jediná naděje pro vašeho milovaného je transplantace mozku. Je to experimentální, riskantní operace a mozek budete muset zaplatit.”
Všichni tiše sedí a vstřebávají tu zprávu. Po nějaké době se jeden zeptá: „No, a kolik takový mozek stojí?”
„Dvě stě tisíc mužský, sto ženský.”
Nastává trapná situace. Muži v místnosti zadržují smích a snaží se vyhnout ženským pohledům, nesmát se je stojí velkou námahu. Jeden muž už nedokáže ovládnout zvědavost a zeptá se na otázku, na kterou by se rád zeptal každý z nich: „Proč stojí ten mužský tolikrát víc?”
Doktor se usměje té dětsky nevinné otázce a povídá: „To je běžná cenová politika. Musíme snížit cenu ženských mozků, protože byly narozdíl od mužských používány!”

„Tak jak jsi se měl v lázních?”
„Celkem dobře, hned první den jsem sbalil ženskou a večer jsme pili a pak souložili na pokoji. Najednou se rozplakala, a tak jsem se jí zeptal, proč nebyla spokojena a ona mi řekla, že pláče proto, že má doma hodného manžela a dvě hezké děti. Vzpomněl jsem si, že já mám také hezkou manželku a dvě hezké děti, a tak jsem se rozplakal také. No a potom jsme souložili a plakali celé dva týdny pobytu!”

Psychiatr se ptá pacienta, zda se mu už po lécích, které mu napsal, lepší paměť. Pacient odvětí: „Jistě, jistě, pane průvodčí. A proč se ptáte?”

Přijde taková mladá slečna k doktorovi a povídá: „Pane doktore, já, jak si dám skleničku, tak mám hned chuť padnout nějakýmu chlapovi do náruče. Co mám dělat?”
Doktor vyndá láhev vodky a říká: „Nalejte si...”

„Zív, jdu se natáhnout,” říká mentoš, uklouzne a natáhne se!